zápisník

Proč máme psy, aneb vybírejme pečlivě!

Pryč jsou doby, kdy skoro v každém stavení byl pes uvázaný u boudy. Na otázku proč máte psa, spousta lidí odpovídá tak, že to má vlastně na hlídání. Nikdy jsem nepochopila, co takový pes, uvázaný u boudy, hlídá. Vlastní boudu? Takový pes stěká na příchozího hlavně proto, že se ho bojí. Další odpověď je: v noci ho pustíme a hlídá. Ano, je možné , že takový pes hlásí každého, kdo jde kolem. Pokud ale zloděj bude chtít do domu vniknout, nezabrání mu v tom ani pes.

Další neopodstatněný názor na psy je, že pes patří ven, nesmí dovnitř. Nevím, kdo ho řekl první, ale vím určitě, že neměl pravdu. Pes je smečkové zvíře, vždy, i nedomestikovaný, žil se svou smečkou. Je jedno, jestli má jako smečku své lidi, nebo žije mezi psy. Vzhledem k tomu, že divocí psi v naší přírodě nejsou, jejich smečku tvoří převážně příslušníci jejich plemene a hlavně „jejich“ lidé. A smečka přece žije pohromadě.

V úvahu je třeba brát i to, k čemu jsou jednotlivé rasy vyšlechtěny. Nikdo nebude cpát natrvalo do domu např. středoazijského pasteveckého psa, nebo aljašského malamuta. Naopak, je kruté a nepřirozené nechat venku psy společenských plemen, kteří byli vyšlechtěni na to, aby dělali společnost a obveselení svým lidským vůdcům.

 Každý pes by byl nejraději se svým pánem pořád, proto je třeba, abychom si vybírali psy, kteým dovedeme splnit jejich nároky a potřeby. Mám-li práci převážně v místnosti a nebaví mě dlouhé procházky venku, vyberu si psa společenských plemen. Záleží už na mně, budu-li chtít psa, kterému nevadí dlouhé hodiny na gauči a stačí mu, že je se mnou bez jakékoli aktivity, či psího sportovce, vyžadujícího stále nějakou akci. Naštěstí existuje velké množství plemen a to by bylo, aby si každý nevybral to své!