vrh A - Antony Amadeus Javanna
Antony Amadeus – Toník je bílý pejsek s hnědými znaky, jako malinký vypadal jako parson teriér. Měl i podobnou povahu, byl velmi vitální, první začal vylézat z pelíšku od mámy a zkoumat okolí. Je impulsivní, jeho hlasový projev byl velmi hlasitý. Hodně si hrál s Aninkou, zvláště po tom, co zůstali doma sami. Jejich hry a lumpárny nebraly konce, vlezli všude, kde mohli, např. do myčky, aby pomohli umývat nádobí .
Nyní žije v Berlíně u své majitelky Tanji.
Ta o něm napsala následující řádky: (český překlad najdete pod tímto textem)
Anton’s character: Dreams are my reality
Full of seemingly unlikely contradictions, Anton is difficult to describe. Maybe first and foremost: He is the brainiest dog I ever met and definitely a thinker. Relationships and his "pack“ or family are everything to him, yet, at times he seems to be caught between the need for warmth and closeness and the space and freedom to pursue his own interests. If he is physically restrained he just escapes into his inner world of dreams. How does this look like, you may ask? For instance: When we are walking, he always keeps an eye on me but he has a very large radius. When I call him, he may come, but it will look as if this is only by accident, as if he just happens to be walking very slowly into the correct direction – completely lost in reveries. So basically: Yes, he will obey. But it will never appear as if he is a servant following instructions. He is an extremely sensitive dog but if something upsets or disconcerts him, and he has no way out, he will just withdraw into himself. In a way, you are never able to quite pin him down when you want to. Making it all the more special, when he comes of his own volition. For instance, the night before we went to pick up our second dog I was nervous and fell asleep on the couch. In the middle of the night I woke up and Anton’s forehead was resting against mine. Just special. Some dogs like to please and cuddle and are always available. With Anton, however, at times it is as if he is floating above ground in some other dimension, somewhere lost between his dream clouds. He likes to pick his moments and times himself which makes it all the sweeter. Actually, he is like a mix between a cat and a dog.
Very good at self-control and at the same time tuned in to your moods and desires, he also learnt various tricks like tapping his own nose, zigzagging through walking legs, bowing, rolling over, jumping through loops, balancing objects on his head or food on the tip of his nose. Yet, he will never do this on command, but only if it is fun for him (which it usually is, provided he gets what he wants in return: usually a treat in the form of cookies or tidbits).
To be honest: He is quite materialistic – instead of asking a dog-like question (which maybe a Border Collie might ask) „Hi master, what can I do for you today“ he will knowingly look at you with his quiet, deep brown eyes and seems to ask: „OK, I perfectly know what you want me to do, stop boring me with your explanations, you banana. Of course we can strike a deal on this: What do I get in return?“ When he considers the deal worthwile he can do the most amazing little things. Not for his owner but for himselfJ Actually, recently we came across two sayings which probably best sum up our relationship: „Our dog is not spoilt – we are just exceptionally well trained.“ Or: Other dogs have owners, Peruvians have servantsJ
Je plný zdánlivě málo pravděpodobných rozporů, Antona je těžké popsat. Možná v první řadě: Je to nejinteligentnější pes, jakého jsem kdy potkala, a rozhodně myslitel. Vztah k jeho smečce se dá popsat jako kompromis mezi uspokojením potřeby tepla, domova a blízkosti svých lidí a svobodným sledováním vlastních zájmů. Pokud je Anton fyzicky omezen, prostě uteče do svého vnitřního světa snů. Můžete se zeptat, jak to vypadá? Například: Když jsme na vycházce, vždy na mě dohlíží, ale má ve zvyku dost se ode mne vzdalovat. Když ho zavolám, většinou přijde, (tady nevím, jestli Anton přijde na povel vždy, nebo jen někdy) Anton ne vždy poslouchá, ale možná je to má chyba, ne vždy ho poslouchat přinutím. Nicméně vždy poslechne, když cítí, že mám stach nebo na něj hlasitě zakřičím ve chvíli nebezpečí. Ale nedělám to často. Když mu dám povel normálním hlasem, je na 75-80% úspěšný. Když je to ve chvíli nebezpečí, tak na 90-95% (nebo prostě přestane, ať už dělá cokoliv). Takových případů nouze se ale pokud možno snažím vyvarovat..
Když ho zavolám, přijde, ale vypadá to spíše jako náhodou, jakoby pouze šel „náhodou“ tím „správným“ směrem ke mně, úplně zasněný. Takže v podstatě: ano, on poslechne. Ale nebude to nikdy vypadat jako bezmyšlenkovité plnění pokynů. Je to extrémně citlivý pes, ale když ho něco rozruší nebo znejistí a on nemá žádnou cestu ven, stáhne se do sebe. Svým způsobem ho nikdy nejste schopni tak docela vytrhnout z jeho snění. O to více je zvláštní, když přijde ze své vlastní vůle. Například v noci předtím, než jsme šli vyzvednout našeho druhého psa, byla jsem nervózní a usnula na pohovce. Uprostřed noci jsme se probudili tvář k tváři, což je u Antona velmi neobvyklé. Musel mít pocit, že něco velkého se změní a já jsem byla nervózní. Zvláštní. Někteří psi se rádi mazlí a jsou vždy k dispozici. S Antonem to občas je jako když pluje nad zemí v jiné dimenzi a někde se ztratí ve snu mezi mraky. Rád si vybírá „své chvilky“ sám, jsou o to sladší. Vlastně je takovou směsicí kočky a psa.
Je velmi dobrý v sebeovládání a zároveň naladěný na vaše přání a touhy, naučil se také různé triky, jako je ťukání na vlastní nos, kličkování mezi nohama při chůzi, uklánění, převalování, dělá přemety, balancuje s předměty na hlavě nebo s pamlsky na špičce nosu. Ale nikdy to nedělá na povel, ale pouze tehdy, pokud je to pro něj zábava (což je obvykle za předpokladu, že dostane něco na oplátku: obvykle odměny jako sušenky nebo pamlsky).
Budu-li upřímná, je docela materialistický - místo obvyklých dotazů vašeho psa (což se vás možná zeptá Border Collie) "Ahoj páníku, co mám dnes pro tebe udělat? - bude se na vás dívat a jeho klidné tmavě hnědé oči budou říkat: "OK, naprosto vím, co chceš, abych dělal, ty vaše nudné hlouposti. Samozřejmě se můžeme dohodnout: Co získám na oplátku? " Když se domnívá, že to stojí za to, udělá i nejúžasnější maličkosti. Ne pro mě, ale pro něj. Vlastně nedávno jsme narazili na dvě slova, která asi nejlépe shrnují náš vztah: "Náš pes není rozmazlený - my jsem jen prostě výjimečně dobře vyškolení." Nebo: ostatní psi mají majitele, peruáni mají sluhy.
