Naše chovatelské cíle a způsob vedení chovu

Z naší malé chovatelské stanice nepoputuje do světa velké množství štěňat. Není mojí filosofií „dělat štěňata“ jako na běžícím pásu. V naší rodině se chceme denně věnovat všem našim psům. Chodíme na vycházky, cvičíme agility, poslušnost, stopy… Psi se u nás mohou pohybovat volně v celém domě. Na zahradě nejsou rádi sami, chtějí naši lidskou společnost. Těžko se zvládá větší množství psů,
už bychom si je všechny nemohli brát s sebou na výlety a do práce.

Péče o štěňata je sama o sobě náročná, nesdílím názor, že štěňata si obstará a vychová fena. Když máme štěňátka, beru si „mateřskou dovolenou“ a plně se věnuji vrhu. Již od narození s nimi cvičíme, vždy s ohledem na jejich věk. Záměrně píšu v množném čísle, protože o štěňata se stará celá rodina.  Malinké štěňátko bereme do rukou, převracíme je, hladíme. Naše štěňata ve třech týdnech, když začnou vidět a slyšet, jsou seznamována s co největším počtem lidí, vozíme je autem, nosíme je do neznámých prostor, zvykáme na hluk a učíme čistotě. Socializaci štěňat od malička považuji za velmi důležitou tak, jako již řada dalších chovatelů. Zvláště je jí třeba u rezervovaného peruánského naháče.  Štěňata jsou také ve styku s ostatními psy v domácnosti. Chceme z nich vychovat příjemné společníky svých lidí. Schválně píšu „svých lidí“, naši psi jsou totiž hlídací a neradi k nám pouštějí někoho cizího. A toto budou zřejmě učit i štěňata. Bude záležet na nových majitelích, zda tuto vlastnost budou chtít u svých štěňátek potlačit či zachovat.

 Hledáme pečlivě vhodná rodičovská spojení, u kterých dlouho zvažujeme jejich klady a zápory. Nejde mi o to, spojit dva jedince úspěšné na výstavách.  Má-li pes úspěch na výstavě, nemusí být ještě vhodný do chovu. Pro mé fenky hledám partnery především zdravé, podobných výšek a proporcí, s ohledem na to, čeho chci
ve vrhu dosáhnout, i když vím, že genetika je nevyzpytatelná. Pokud nenajdu vhodné „ženichy“, raději štěňata mít nebudu.