Aisha Andaqua

 Aisha Andaqua Peruano k nám přišla v zimě roku 2005. Narodila se v chovatelské stanici Peruano, patřící Ivaně Růžičkové. V tomto vrhu se narodila 4 nahá a 3 osrstěná štěňátka. Její dva nazí sourozenci Alma a Alpamayo jsou čeští šampioni a s úspěchem se zúčastňují výstav v Česku a v okolních zemích, bratr Chimok je šampion Švédska (žije ve Švédsku).

            V té době s námi již žila peruánka Beruška. Rozhodnutí, že si vezmeme osrstěnou peruánku, padlo impulsivně po tom, co jsem se dověděla, že se už v Česku nesmí chovat na osrstěných peruánech. Byla to taková moje soukromá forma protestu proti rozhodnutí ČMKU a proti nevhodným krokům v této věci bývalého předsedy Klubu chovatelů naháčů.

            Aisha tedy nikdy neprojde bonitací a nebude uchovněna – nebude mít potomky. Je zkrátka nestandardní - jako všichni osrstění -  a toto má napsáno v průkazu původu.

            Má pevnou kostru s dobrým osvalením, miluje jakýkoli druh pohybu. Měří 53 centimetrů. Její srst je krátká a přilehlá a má hnědozlatou barvu, pro kterou jsme jí začali říkat Zlatovláska. Jméno Aisha jsme si mohli vybrat, dostala ho po taneční škole Aisha, kde jsem chodila na kurzy orientálního tance.  Na rozdíl od svých nahých příbuzných má Aisha úplný a silný chrup.

Již od malička je velice nedůvěřivá k cizím lidem, nenechá na sebe cizí sahat. Nenechá se ani uplatit. Je velmi dobrý hlídač. Má silný lovecký instinkt.

 Nenechá ji na pokoji žádná zvěř, běhající v lese a na poli. Dohoní zajíce, pokud se jí neschová. Máme to vyzkoušeno v práci, kam s námi chodí. Na nádvoří a v zeleni zde žije několik zajíců a divokých králíků, které pravidelně prohání. Naštěstí zvířata utečou pod palety, kde Aisha nemůže.

            Má rovněž pozorovací talent, dopředu dovede odhadnout situaci, je velmi empatická. Ve volné přírodě by se uživila i delší dobu sama, ale asi by ji vadila samota, je fixovaná na svou smečku.To ale neznamená, že nevydrží sama doma. Chodí s námi do práce, nemusíme mít ani hodinky a Aisha nám přesně dá na vědomí, že je poledne (jde se za zajíci a králíky ven) a kdy máme jít domů. To dovede být neodbytná, dává nám packu na nohy a kňourá. Po pracovní době musíme zavřít hlavní bránu a vypustit Aishu opět volně běhat, má k dispozici asi hektar oploceného pozemku. Po chvíli ale přijde za námi a chce, abychom byli venku s ní. Rádi ji pozorujeme, jak lehce a elegantně běhá, anebo jak číhá jako levhard na svou kořist (v našem případě na své psí kamarády). Velmi rychle dovede přejít z ospalého poklimbávání do akce. V běhu umí dosáhnout velikého zrychlení, ale unaví se rychleji, než střední peruánka Beruška. Ta běhá pomaleji, ale běží úsporněji,a tak vydrží delší dobu v pohybu.

            Má velmi ráda coursing, má složenou licenční zkoušku. Také cvičíme agility. V říjnu 2008 splnila zkoušku A1 (jako první velký peruán v Česku) dokonce na výbornou.

            Doma si hraje se svou kamarádkou českou strakáčkou Dorkou, se kterou vyrůstaly. Spolu se tahají za nohy, kůži, vrčí na sebe, kolemjdoucí si mnohdy myslí, že ty dvě si musí nutně ublížit. Nikdy se tak ale nestalo. S peruánem Viracochou si hrají na honěnou, jejich tempu však Dorka nestačí, peruán dokáže být opravdu velmi rychlý.

            Na cvičišti ji musím přesvědčit, že každý jednotlivý cvik má smysl, slepě nikdy poslouchat nebude. Peruánský naháč patří totiž mezi původní plemena, nedá se srovnávat s plemeny pracovními, která se učí mnohem lehčeji. Peruáni mají totiž samostatné uvažování, nepodléhají slepě našim příkazům. Aisha se jakoby cítí neustále něčím ohrožena, pořád kontroluje okolí, co se děje. Někdy proto působí při cvičení roztěkaně. Lze na ni pozorovat chování divokých zvířat. Zvíře v přírodě by těžko přežilo, kdyby nesledovalo neustále potencionálního nepřítele. Nemá ráda rychlé a nesmyslné pobíhání ostatních psů na cvičišti. Některých velkých psů se bojí, raději je vzteklým štěkotem zahání od sebe, v souladu s heslem, že nejlepší obrana je útok.  Rozumí si s československým vlčákem, mají dost podobnou povahu. Některým cvikům se učí dlouho, např. cvik „lehni“ vůbec nechtěla dělat. Při tomto cviku se cítila být pokořována. Trvalo asi rok, než zůstala chvíli ležet. Netlačila jsem na ni, šla jsem na ni hrou. Nic se nesnažím učit násilím, nemá to ráda a její důvěra ve mně by byla podkopána. Nevadí, když se budeme učit delší dobu, nemusíme přece skládat zkoušky. Učíme se pro radost a proto, abychom byly spolu při nějaké smysluplné činnosti. Ráda se honí za míčkem, loví ho.

            Zkoušely jsme i mysliveckou „barvu“, k cíli bez problému došla . Šla kupodivu pomalu, soustředěně a rozvážně, žádné divočení.

            Trénujeme i obrany, zatím jen na peška. Se mnou se o něj tahala bez problémů, chvíli ale trvalo, než milostivě svolila k tomu, aby se přetahovala i s figurantem. Toho si ze začátku ostantativně nevšímala. Začínali jsme tak, že napřed jsem se začala tahat o peška s Aishou já a nenápadně ho předala figurantovi. Pak už ve hře pokračovali sami.

            I když má stejně velkou postavu i stejně váží jako nahý Viracocha, spotřebuje méně potravy, než on, hlavně v chladném období. Snad je to dáno tím, že on spotřebuje více energie ke svému zahřátí. Aisha vydrží v zimě venku mnohem dýl, než Viracocha.

            Peruáni mají ve svém standardu plemene napsáno, že jsou vůči cizím rezervovaní. Aisha není vyjímka. Venku v cizím prostředí si cizích lidí ostentativně nevšímá, i když přesně ví, kde kdo je. Vstoupí-li cizí člověk na její teritorium, začne ho vyhánět. Štěká před ním a snaží se ho zastavit. Pokud je venku s celou smečkou, všichni vetřelce obestoupí, pobíhají kolem něj a štěkají. Občas do něj strčí nosem. Zatím nemáme vyzkoušeno, co by dělali dále. Tento štěkot je pro nás oznámením příchodu cizích lidí a nemusíme čekat ani na zvonek.

            Aisha se dovede urazit. Pokud ji děláme něco nepatřičného, co nemá ráda ( např. čištění uší, stříhání drápů), po dokončení akce odchází, uražena, se někde schovat. Dlouho, celé hodiny trvá, než toto „příkoří“ ztráví. Nenápadně se klidí, když toto děláme jejím kolegům. V jejích očích se dočtete o všem, co si myslí.           

            I přes to, že je větší a silnější, je podřízena Berušce.

            V dubnu 2010 jsme spolu vykonaly zkoušku ZZO.

rok 2011:  Přestali jsme běhat coursing. Zdá se, že Aishu podporoval v útěku. Více o této problematice - viz sekci Aktivity.