coursing

Brněnský zajíc - coursingový závod 15.8.2010 Aisha Andaqua Peruano - 1.místo v peruánech a 1. fena v celém závodě   

Brněnský zajíc – nechrti

Dnes 15.8.2010 se konal coursingový závod Brněnský zajíc. Počasí nic moc, proto byla přejímka odsunuta na pozdější dobu, aby povrch trochu oschl.  Odběhlo se jen jedno kolo, na další nebyl čas. Aisha měla běžet s fenou grónského psa. Vždy tvrdím, že Aisha může běžet opravdu s každým, coursing ji totiž velmi baví, je to její nejoblíbenější sport, ve kterém vyniká svou rychlostí, taktizováním a ochotou spolupracovat s jakýmkoli partnerem, který o to stojí. Nevadí, když nějaký začátečník, který se teprve učí správnému chování na tratí, si trochu do ní „drbne“. Přežije to bez úhony na duši a nikdy jí to neodradilo od dalších běhů. Proto je stavěna na trať např. s ridbeagem, ovčákem, luisianským leopardím psem, ale i např. s rychlým whipettem, nebo italským chrtíkem. Se všemi krásně spolupracovala, nechávala je, aby se zapojili také.

Na brněnského zajíce jsem ji doprovodit nemohla, doprovázela ji dcera Eliška. Jaké ovšem bylo moje zděšení, když jsem viděla z tohoto závodu video!

Ještě před během dostala dcera od majitelky feny grónského psa upozornění, že fena nenapadá, pokud se nezastaví střapec. Nevěnovala této informaci pozornost.

Několikrát jsem si to video pouštěla. Viděla jsem toto:

 Hned na začátku dostala Aisha od své kolegyně pořádný šťouchanec. Kdyby neměla koš, tak by to asi byl kousanec. Pokud se ji snažila Aisha předběhnout (nutno podotknout, že gróňačka neběžela rychle), dostala od kolegyně opět šťouchanec. O nějaké spolupráci nemohla být řeč. Gróňačka ani nejevila zájem střapec ulovit, několikrát ho měla totiž na dosah. Snad  lovila jen Aishu. Aisha se v polovině trati stáhla na bok a jen defenzivně sledovala střapec. Přitom číhala na svou příležitost. Šťouchance v této rychlosti, zvláště kovovým košem od feny, která je minimálně o třetinu těžší i větší, velmi bolí. Pak nastala závěrečná rovinka. Aisha se odhodlala, sebrala sílu i odvahu a předběhla gróňanku a zakousla střapec. Pak ale nastal okanžik, z kterého mi není dobře doteď. Gróňanka doběhla do cíle a nešla po střapci, ale plnou silou narazila Aishe do boku. Do měkkých míst, která jsou na psovi nejzranitelnější – ledviny, břicho. Panička gróňanky asi tohle tušila a tak fenu ihned popadla a odvedla, ani ji nenechala zakousnout střapec.

 Kdyby Aisha byla slabší povahy s menším loveckým pudem, tak o coursing nutně ztratí zájem. Doufám, že se nanechala odradit.

 Za svou odvahu, rychlost, ochotu spolupracovat a usilovné hledání možností, jak střapec i přes nepříznivou situaci ulovit, byla rozhodčími ohodnocena prvním místem mezi peruány a první fenou v celém závodě.

Klubový coursingový závod 23.4.2010

Proběhl za krásného počasí v Brně na letišti v Medlánkách. První běh jsme nestihli včas, nastaly trochu zmatky kolem stanovení dvojic na startu. Původně měla Aisha běžet s fenkou evropského saňového psa. Na tuto podívanou jsem se těšila, takového psa jsem viděla poprvé naživo a ještě ho vidět v běhu, to by byla paráda! Byl to ale bohužel omyl. Proto první běh běžela sama. Opět si „zalovila“ svým stylem – taktizování a nadbíhání, v závěru trati sprint za střapcem. Bodů moc nezískala. Momentálně si prožívá falešnou březost, takže po běhu ihned zalehla ke svému snění.

Druhý běh absolvovala se svými starými známými peruánkami, se kterými běhává. Po vypuštění opět nadbíhala, vybíhá až moc z dráhy, byla díky tomu poslední, až do závěrečné zatáčky před cílovou rovinkou. Tam zatrhla košíkem o kladku, která jí ztrhla košík z tlamy a Aisha udělala malý kotrmelec. V tu chvíli to vypadalo velmi dramaticky, bála jsem se, aby si neublížila. Aisha se zvedla a tato epizoda jí vyburcovala natolik, že se dala do sprintu a chytila střapec první. Chvíli se o něj přetahovala se svou kolegyní. Nevím, kolik bodů měla v tomto běhu, ale ukázala velkou bojovnost a to jí postavilo na první místo v kategorii fen – profesionálek.

Po těchto bězích zase usíná a nebavilo jí ani vyhlašování výsledků, to mi strkala hlavu mezi kolena a chtěla spát. Zkrátka ví, co je důležité. Důležité je totiž se pobavit, vyplavit s kolegyněmi endorfin tím, že si krásně zaloví a konec! Žádné první nebo poslední místo ji nezajímá, ani poháry ne. Radost jí udělaly jen dobroty, které vyhrála a tím, že vyhlašování bylo za dlouho po odběhnutí, ani nevěděla, za co to má.

V jakém je to kontrastu oproti chování lidí, které zajímají jen poháry a výhry a ne to, jak se pes pobavil. Někdy se ptám, jezdí na závody někteří lidi kvůli tomu, aby pobavili psy, popř. aby se pobavili společně se svým psem, nebo chtěji ukojit své ego, toužící po jakékoli výhře?

Aninka za střapcem běhá a zakusuje, ale dnes jí to vůbec nebavilo. Falešná březost způsobila to, že raději šla spát do své boudičky. Ani se svým bratrem Alfíkem si nechtěla hrát a honit se.

Alfík byl naopak v plné síle a oba běhy krásně běžel přímo za dráhou střapce. Zaslouženě vyhrál. Dokonce si u lovení i začal štěkat, je vidět, že ho běhání „chytlo“.

Doufám, že se s Alfíkem uvidíme na coursingu častěji.

Trénink coursingu 8. a 9. 5. 2009

            V těchto dvou májových víkendových dnech jsme absolvovali tréninkové coursingy.

Páteční tréning se konal na Panské Líše u Brna. Sluníčko od rána hřálo, ale lehký větřík jej doplňoval tak, že teplo se zdálo únosné. Přihlášeno bylo na padesát psů. Dráha je připravena na louce, kde se chodí pást koně. Je náročná na převýšení, začátek dráhy vede z kopce a další část musí logicky pejsci vyběhnout nahoru. Aisha si s touto tratí poradí vždy dobře, kopce jí nedělají problém. Oba běhy lehce svého soupeře předběhla. Při běhu si jako správný lovec vzrušenou fistulkou poštěkává.

            Letos s námi začala jezdit i Aninka, která se za střapečkem teprve učí běhat.Vzhledem k její nižší výšce, oproti Aishe, měla trochu problém s výhledem na střapec, který se jí ztrácel v trávě. Aninka je navíc velký „labužník“, musí ochutnat vždy každý zajímavý kopeček, který jí tady nechají jiná zvířata, v tomto případě to byly koňské kobližky. Takže jakmile se střapec stratil v trochu vyšší trávě, hned byl po ruce nějaký lákavý kobližek, pak zase chvíli střapec a zase kobližek………..Finální rovinka jí šla kupodivu dobře. Vzhledem k tomu, že se učí, běhá zatím sama bez soupeře.

Zbyl i čas na vycházku po okolí. Všude kolem na loukách se pásly koně, kteří ale fascinovali jen mě, psi je naštěstí přehlíželi.

Nedělní tréning se konal na koňské dráze v Tuřanech – Dvorska. Tady je sice rovinka, ale vysoká tráva s množstvím odkvetlých pampelišek dělala Anince problém. Menší pejsci mají v tomto nevýhodu. Pomáhala jsem jí hledat střapec a Ania ho pak lovila. Vzpomínala jsem na tu samou dráhu, kterou běžela krásně bez zastavení před měsícem…… Bude se muset naučit hledat.

Dnes s námi byla i kamarádka Aninky – parsonka Františka. Ta běžela úplně poprvé, takže jsme jí „vysvětlovali“, co to znamená střapeček a jak se za ním běží. První běh žádná sláva, druhý už byl lepší. Františku zajímalo vše možné, hlavně kamarádi pejsci, velké vlkodavce se zakousla do tváře tak, jak je z domu zvyklá si hrát s labradory. Naštěstí vlkodavové jsou velice společenští a mírní, s pochopením pro pubertální holky.

Aisha první běh běžela s černým labradorem, oba pěkně taktizovali, nadbíhali a poštěkávali si. Na konci byla Aisha sice první, ale Beník se zakousl do střapce z druhé strany a tak se chvíli přetahovali. Rozdíl mezi nimi je v čekání na start. Ben na střapec štěká, zatímco Aisha je v klidu, rentgenuje ho očima a čeká na slova startéra – „NAVIJÁK“, to se celé její tělo napne a čeká na „GO“, kdy ji vypustím. Je to úžasná souhra jejích napjatých svalů, očí a sluchu, které sledují střapec a startéra a dávají pokyn k akci – lovu střapce - zajíce.

V druhém běhu nám byl určen jako spoluzávodník chrt whipet Tony. Byla jsem zvědavá, jak se vypořádá s tímto velmi rychlým a zároveň inteligentním chrtem. Předpokládala jsem, že pochopí, že s ním bude muset více přemýšlet a taktizovat. Zajímalo by mě, jak se tato zvířata mezi sebou na lovu domlouvají. My lidi bychom o tomto vedli dlouhé rozpravy a připravovali se . Na startu si sebe (podle nás) vůbec nevšímali. Po vyběhnutí Tony do Aishi dloubnul, čímž ji trochu vychýlil z trati. Běžel rovnou za střapcem a opisoval jeho dráhu. Aisha se vychýlila a začala střapci nadbíhat, čimž si zkrátila cestu. Udělala to ve všech lomech a v cílové rovince jí Tony nestačil dohonit. Doběhla první. Její taktika se jí vyplatila.

Pro neznalé pravidel coursingu nutno napsat, že psi nemusí opisovat dráhu střapce přesně, ale je žádoucí jejich spolupráce. To znamená, že psi různě nadbíhají, aby jim zajíc neutekl, štve většinou ten rychlejší a ostatní nadhánějí. Někdy si role vymění, zřejmě podle sil. Ráda pozoruji jejich spolupráci, je to spolupráce beze slov a vysoce efektivní. Snad někdy přijdu na to, jak a čím se při lovu dorozumívají.